Vlnobití 2008 16.-20.7

Čti celý příspěvek...

Region IV Praha východ -Kersko - Hrusice

. "To je dost, žes nás taky jednou vyvez, žes udělal taky něco pro rodinu..." nebo ..."Máte štěstí, že jedu kolem..."nebo... "To zas bude v álejích nablito..." znáte? Ano -Slavnosti sněženek a Kersko. Tentokrát literárně pojaté region tur a to Hrabalovsky Ladovské.
V áleji jsme se jen ztratili, v hospodě neporvali, kančí rozdělili, někdo se šípkovou, jinej se zelím. No aby to bylo stylově hrabalovské, nocleh jsme sjednali v Hotelu Modrá Hvězda.
A že to místo má můzu ... :" jednou, když jsem šel na pivo do Sadský, to je takový městečko a tam byl hotýlek Modrá hvězda, tak v tý Modrý hvězdě ten, kdo tam byl jako vedoucí, řekl abychom teď to stáhli a budeme si tak chvilku vyprávět.... jak začínal on. A on začínal jako pikolík,kterej prodával ty párky na nádraží v Čáslavi no a já jsem přišel v noci domů....nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dni to bylo hotovo...a tak vznik Anglický král. B.Hrabal

Region začal vskutku poeticky: "vy jste přijeli blbě, úplně blbě a ještě s kolama," vítala hostinská první přijíždějící, "máme tu svatbu a ještě zítra je fotbal" a když jsem za pár okamžiků projížděl po dálnici kolem hořícího kamionu, ozvalo se zčista jasna z telefonu, "ty kola teda nikam nedáme, kdo vám to slíbil? A děti jsou v počtu nebo navíc?", chvíli mi trvalo, než jsem poochopil, že to bude hotel a libůstka jako vždy. Děti byly v počtu a kola se taky vešly, zase hrabalovsky, mezi sudy píva ve sklepě, kdo chtěl, i v posteli je mohl mít, ty kola. Prostě pohoda.
Sobotní výlet po zdejších rovinách začal se zpožděním, vlastně normálně, se zpožděním. Na prvních dvou kilometrech jme se navzájem poztráceli, někteří jedinci, že Láďo, se takticky a nenápadně odpojili na první křižovatce a našli se až v pozdním odpoledni a jiní s neomylnou jistotou správného směru mířili zcela jinam. Romantika zeleninových polí s kropením začala.
V Kersku se většina z nás zase sešla, dala trochu pramenité siřičité minerálky a protože se večer konalo promítání "Slavnosti sněženek" nechyběly dětské výkřiky "tudy běželi za tím divočákem".

Hrob B. Hrabala jsme díky jeho originalitě zcela přehlédli, pro oči...




Malý pytlíček kolem Labe nám, pro změnu, přehradili zemědělci umělou bažinou, zavlažovat se musí a polní cestu raději oplotíme, co kdyby nám po ní někdo chodil a tak se jelo džunglí podél Labe... "Maminko, jestli to neposekají, tak já tady nepojedu a nepojedu, myslím to opravdu Vážně! " bylo slyšet z davu Danečka "... a pro č to neposeklali?"
" To je dobrý na revma, stávej a jedem" ozvalo se když Honzík zapadl z betonové lávky přímo do metrových kopřiv, maminka byla daleko a tak nebylo komu protestovat, jelo se dál. "Pavle ty máš taky pupínky od kopřiv jako já" švitořila Markétka, "To nejsou pupínky Markétko , ale pořádný křečáky". Smál se Standa.
Atrakce pokračovaly, někteří nám předvedli pád na kole do boku, to v kategorii mladší žáci, jiní si vyzkoušeli jak se na silnici druhé třídy dá udělat parádní kotoulek i s kolem a to, přátelé, přímo na místě. Pěkný výkon v kategorii dorostenek, jen tu přilbu příště nenechávej v cukrárně! Na tu hrůzu to bylo velmi čisté provedení.
V útulném Přerovském skanzenu (nad Labem aby nedošlo k mílce ) jsme prošmejdili každý kout, děti byly nejvíc nadšené ze školní třídy a školních pravidel...

Byli i jiné zajímavé ponaučení:

A vampíři a jiné příšery, kdo je to? ...:

Před prvním a jediným kopcem na naší rovinaté tůry se ozvalo"Zase do kopce!"
Žádný jiný kopec jsem již nenašel, takže nejvyšší bod byl Vršek u Vestce v nadmořské výšce 240m s převýšením 40 m a to jme tam šli pěšky...Jaký krásný výhled a jak málo stačí :-))




Bonbónkem byla hájenka Kersko a to nejenom chuťovým...
"Halo, haló vy tam, haló", zaječela dáma na zahrádce hostince "máte tam dítě, až tam úplně nahoře ve stomě" mávajíc příborem kamsi k nebi na dítě ve špici vzrostlého dubu "….to bude Dany" ozval se někdo z nás. Jeho otec se v klidu obrátil a suše pronesl k dámě " Tak to je v pořádku, on je sportovní lezec". "Mě je úplně špatně" hlesla dáma ke spolusedící. "Až jim spadne, aspoň jich bude o jednoho míň" dostalo se jí odpovědi. Že by genius loci?







Cestou zpátky se nám děti ztratili v obilí...
"Ten Pavel to tentokrát moc nevymyslel, to je takový lehounký, takový PIDIMIDI" prohlásil Matýsek (6let), po přibližně čtyřiceti kilometrech jízdy k dnešnímu výletu, ten samý Matýsek, který v Krušných horách chtěl prodat kolo náhodným kolemjdoucím aby naněj již nemusel. "Příště to bude PIDI MAXI Maty! Slibuji!"
A že se dokážeme sžít s holou existencí, i když tentokrát příliš luxusní, někteří měli na pokoji i televizor a všichni sociálku. No fuj, toho příště nebude!
Na stole zůstal poslední kousek jídla, Radka H. si o něj slušně požádala, v tu chvíli se ozval hlas M.C.(P)„Chovej se jako v jeskyni a žer“, jo jo život ve smečce je krásný :-))
Po večerní kultůrní průpravě - promítání Kocoura Mikeše jsem druhý den zavítali do Hrusic. Kola se nikomu moc vytahovat nechtěla a přiznejme, že kdejaká sedýnka byla přesezená a tak se kulturnilo pěšky.
A že v Hrusicích je všel Ladovské a to i panáček na toaletě, hahaha.

Čti celý příspěvek...

Region III - Krušné hory květen 2008

Mostecko, chomutovsko, místa která k poznání přliš nelákají.Takže Krušné hory? "Tak to jste se zbláznili." "Na Mars nemusím" a podobné ohlasy s sebou neslo vylosované místo dalšího region. Jako měsíční krajinu jsme krušnohorsko znali z učebnic vlastivědy a z dob socialistické reality, my, husákovy děti. Zvědavost byla veliká...

Dorážím do Chomutova, přesně dle očekávání, hradba nevzhledných paneláků, dlouhé stoupání a najednou, najednou jiný svět, slunce zapadá do zelených lesů, příjemná chata. Jen chatař nikde. Od nahlášeného času se zpožděním 1,5 hodiny. Pražská klika zde ještě není, chatař je zpět v Chomutově a dorazí za hodinu, pohoda.
Chata Bernava je příjemná horská chata 830 m.n.m. Bernava je zajímavá i svou historií, svou honitbu zde měl známý Konrád Henlein a chata prý byla svědkem nejedné sudeťácké pitky. A tak noční vrzající schody, praskání podlahy byly neklamným znakem, že chata má svou duši.

Správce doráží, bude Vám stačit soudek piva? Máme chatu pro sebe a výčep je nám k dispozici, počítám chlapy tři a půl. Ne, né tak to není, žádný poloviční chlap, to jen někteří přijížděli, jiní odjížděli.

Jo asi příjde i někdo místní a když budete chtít , tak mu natočte pivo" říká správce.

Tak jsme točili, hlavně děti to bavilo, jo jo co se v mládí naučíš... Horší přišlo nakonec, kolik vlastně stojí pivo? Na staré cedulce je 17,- Kč za jedenáctku, no není to málo? A na horách?" A tak naše Hospůdka na mýtince vypadala asi takto:

Díl 1. Otevírací hodiny "Dle potřeby výčepního" Zavřeno tak máme skoro pořád, protože jme pryč..

Díl 2. Večer přijela omladina: "My vlastně, nevíme kolik to pivo stojí, kolik dáte?" Dohodli jsme dvacku. A k tomu dostali dvě štamprlky moravské slivovice grátis. Začátky jsou těžké....

Díl 3. Když dorazili místní, tak vzali pivko do džbánku, něco nechali a šli. To Vám byli hosti, věděli co chtějí a za kolik, začínaly dobré časy...

Díl 4. Dojel německý pár na kolech, prý jestli máme džus? "Džus?!?" "Pivo! " Asertivně jsme mu třikrát na tři různé dotazy zopakovali, že přece máme pivo! A nakonec ho ani nechtěli. To jsou teda zákazníci. (myslím, že chtěl kolu a něco k jídlu, otrava) .

Díl 5. Pivo jme dopili, doplatili a zavřeli. P.S. A můžou vůbec točit pivo osmiletí kluci ? Hahá

.

DEN 1. Cyklovýlet po náhorních pláních kolem Kalku.

"V Kalku není hospoda?" ozvaly se hlasy již po pár kilometrech našeho výletu "To je taková díra, že pochybuji". Již nikomu nevymluvím, že jsme ves neobjížděli obloukem záměrně. Jak se totiž v neděli ukázalo, byly tam hospody dokonce tři a dobře fungující! No ani zpětně toho nelituji, flákat s e v hospodě... svačinka do batohu a tradá...

Parádní silničky, nádherná příroda.

Bajkerská sjezdová vložka, pro některé i s kolem na řídítkách...

Potkali jste někdy zmiji? My za víkend hned dvě, každý den jednu a samé pěkné kousky. Nejvíc potěšila Jitka "lékárnice" : "Jo jo, blbý je, že většina nemocnic nemá zmijí séra" A pak s takovejma lidma vyrážejte na výlet, zkazí každou radost.

.

.

.

Trocha podařené krajinářské krásy ...

Lidový to večírek v našem výčepu, taková Mikulášská v květnu, s dopravákem a kovbojem...hahaha..

DEN 2. ZOOpark Chomutov-Kamencové jezero-zámek Jezeří-povrchový lom ČSLA
Zoopark Chomutov, hledáme zvířátka, kde jste? Doporučuji ke shlédnutí tři hlodavce v rychlém bufetu, kde doba čekání přesahuje únosnou mez, vlka lezoucího z nory a svítící žirafu (vše viz foto).

Kamencové jezero - mokrý a zároveň mrtvý unikát, jeho PH je totož velmi kyselé 2,5-2,9 . Vysoký obsah minerálů navíc dává vodě zvláštní "svíravost"a i lečivé schopnosti. Ke klasické žiletce vždy kamenec patřil (kdo neví, ať se zkusí oholit, auu, zase jsem se řízl). Jezero je díky svému PH bez života, taková krásná MRTVÁ VODA, tady pošlete tchána rybařit.Haha

Chemopetrol. Cedule "Stop, nekuřte, vypněte motory!" Cestující v tramvaji jistě taková výstraha přímo na tramvajové zastávce u chemičky potěší.

Zrovna stopka nesvítila, "škoda", tak se nedozvíme co by bylo dál. No i tak smrděla řádně, a tak - "Nevypínat a raději rychle pryč".

Důl, jaká to krása, ta plocha, ta hloubka, při té velikosti se vše zdá i nějak malinké, vzít do ruky bagřík a kousek popojet .... A zámek Jezeří? Ještě stojí a pod ním díra a příkop to není. Co je to?

Den 3. Kolo - Rašeliniště, zrušená železnice, Bezručovo údolí

Bez dopingu na cyklo výlet ani rana, a tak všichni do fronty, rozdává se, tak začal výlet třetí den, byl dlouhý, ale krásný.

A děti se chtěly chovat jako zvěř ...pěkné heslo, že?

.

I tu zvěř jsme nakonec potkali a tohle byl opravdu parádní zmijí kousek.

Krom přírody nás čekaly i technické zajímavosti, opuštěná železnice rozehrála strunu představivosti, jak tudy jezdily vlaky do Němec, než ji bolševik zrušil. A že za těch 50 let řádně zarostla. "Optimisté" naše zanoření do divokého mlází ocenili slovy: " Co bych tam lez, co bych tam viděl, šišky! Aještě to píchá!"
"Tohle je už opravdu poslední kopec" sliboval dětem Pavel již asi po osmé. I ten poslední kopec se nakonec přece jen objevil a pak již jen hurá dolů Bezručovým údolím až téměř k Chomutovu. Zde se většina nalodila do připraveného povozu a frrr na chatu. Pár vyznavačů jízdy do vrchu si to dalo po vlastních kolech a myslím, že nelitovalo kouzla zapadajícího slunce v probouzející se jarní přírodě.

A možná si ještě vzpomenete, jak úžasné je dělat kuličky z rozehřátého asfaltu, taky jste je našli v některé z dětských kapes :-) ?

Večer byl zakončen specialitkou - fotbálek při čelovkách, že by nová disciplína?

Den 4. Neděle Lenošení, kostelní rozjímání, horský potok a oběd v Kalku.

Jak se 4. den skutečně ukázalo, Kalek, ta malá víska, měl asi tři restaurace, a tak se konal oběd, nicméně před ním jsme se opájeli jarním sluncem u kostelíčka a i růžový kůň se tam pásl. A pak nevěř na zázraky. (To svinstvo už fakt raději kouřit nebudu)

Čti celý příspěvek...